Arigató gozaimasu, Japonsko!
Milena Čechová

(účastnice 30. studijní cesty pro evropskou mládež 2008)

V říjnu 2008 bylo vybráno 30 mladých lidí ve věku od 20 do 35 let k účasti na 30. studijní cestě do Japonska organizované MZV Japonska. Měla jsem to štěstí a poctu, že jsem reprezentovala Českou republiku. Důvodem pořádání této cesty je podpořit zájem mladých Evropanů o Japonsko a umožnit jim během krátké doby poznat co nejvíce ze současného i tradičního Japonska.

Studijní cesta trvala 10 dnů a už před začátkem cesty, po přečtení programu, mi bylo jasné, že den v Japonsku má 25h. Program zahrnoval jak poznávání politické a ekonomické stránky Japonska, tak i oblasti kulturní, památek i tradičních odvětví. Cesta nám byla zajištěna s japonskou leteckou společností, let vedl přes Frankfurt nad Mohanem a poté přímou linkou do Tokia/Narity. V úterý hned po příletu nám byli představeni naši průvodci, Michiyo-san a Santaro-san, které jsme si velmi oblíbili pro jejich laskavost a pomoc ve všem, o co jsme je požádali. Byli jsme ubytováni v Prince Hotel v Tokiu s výhledem na "japonskou" Eiffelovku- Tokijskou věž. Hned první večer na nás čekalo přijetí p. Fukushimou z Odděleni evropských záležitostí místního MZV, na recepci byla pozvána i řada sponzorů a osob z diplomatického sboru.

Středa začala přednáškou ředitele evropské sekce, panem Okadou na místním MZV. Byla jsem zvědavá, jak takové japonské MZV vypadá, neboť sama jsem zaměstnankyní stejného ministerstva v Praze. Pan Okada krátce pohovořil o EU - japonských vztazích a obecně o roli Japonska na mezinárodním poli. Odpoledne jsme si šli prohlédnout Císařský palác, sídlo císařského páru, který jsme bohužel neviděli. Není divu, ti jsou totiž k "vidění" pouze dvakrát do roka, a to na Nový rok a v den narozenin císaře. Další reprezentativní budovu, co jsme navštívili, byla Dieta (Parlament). Večer na nás čekalo klasické japonské divadlo kabuki, které bylo velmi zajímavé, svou scénou, kostýmy, ale i velkou symbolikou obrazů, které se ne jevišti střídaly. Audio průvodce v angličtině nás provázel celým představením.

Další den jsme začali opět přednáškou, tentokrát s p. Tsuneo Watanabem, politologem, který nám povyprávěl o poválečném politickém vývoji v zemi a zmínil se obšírně i o současné situaci v zemi, změně předsedy vlády (Fukuda-Aso). Objasnil nám také důvody popularity bývalého premiéra Koizumiho a nestabilnost předsedů vlád současných. Poté jsme se přesunuli na univerzitu Hitotsubashi, kde nás čekal oběd v místní kantýně a následná přednáška. Paní Shiki krátce promluvila o EU centru, ve kterém pracuje a které bylo zřízeno při místní univerzitě. Poté jsme byli rozdělení do skupinek a spolu s japonskými studenty jsme měli seminář o regionální integraci ve Východní Asii a o možnostech společné měny. I my jsme se podělili o zkušenosti z EU a naší společné měny.

Večer jsme šli objevovat noční život v Tokiu do čtvrti Shinjuku. Poté, co jsme strávili nějaký čas studiem sítě místního metra, jsme se zorientovali a zjistili, že to vlastně tak složité není.

V pátek jsme zamířili do federace největších japonských organizací, Nippon Keidanren, která je zapojena do tvorby hospodářské politiky japonské vlády. Shodně jsme konstatovali, že Japonsko i evropské státy se potýkají s velmi podobnými problémy jako je stárnoucí společnost či nízká porodnost. Velkým tématem diskuse byla současná finanční krize a jak z ní. Odpolední program byl opět rozplánovaný do poslední minuty. Začali jsme tradičním čajovým obřadem Urasenke, kde jsme se setkali s vřelým přijetím a s velkou pohostinností. Nejdříve jsme byli pozorovateli toho, jak se čaj připravuje a poté jsme si mohli čaj sami vychutnat. Bohužel i zde byl čas omezen, čekal nás ještě další program, přesouvali jsme se do manufaktury Kitajima-Shibori, která se zabývala výrobou ocelových součástí do letadla, pro satelity aj.

Sobota začala návštěvou centra Panasonic v Odaibě. Věděli jsme, že Japonsko patří mezi velmoc co se týče moderních technologií, ale Dům budoucnosti předčil naše očekávání. Volné odpoledne jsme strávili v Akihabaře a v Asakuse jednak prohlídkou chrámu Sensódži, tak i obdivováním technických novinek na trhu. Večerní program byl opět s celou skupinou a byli jsme očekávání na tradičním bubnovém koncertu Taiko. Na velké bubny bubnovali mladí i staří a i my jsme si mohli vyzkoušet, zda udržíme rytmus. Poté následovala příjemná zábava ve společnosti rodin, co připravili výborné jídlo, společně jsme si zazpívali karaoke.

Další den jsme se přesouvali letecky do Hirošimy, kde na nás čekaly naše hostitelské rodiny. Měla jsem velmi příjemnou paní, se kterou jsme jako správné japonské ženy hned zamířily na výstavu ikebany, což je japonský způsob aranžování květin. Výstava mě svou pestrostí a elegancí okouzlila. Večer jsme se sešly v domě přítelkyně mojí hostitelky a zkoušely si kimono. Jak se ukázalo, moje hostitelka byla velká hudebnice a připravila si na flétnu část ze Smetanovy "Vltavy". Společně jsme si pak hrály tuto skladbu, já ji doprovodila hrou na klavír. Strávily jsme tak příjemný český večer v Hirošimě.

Pondělní dopoledne jsme se vypravily na ostrov Myiajima poblíž Hirošimy a šly se podívat na chrám Itsukushima, který patří jeden z nejfotogeničtějších japonských chrámů. Počasí bylo krásné a procházka lesem, kde se začínaly zbarvovat do červena japonské javory, byla překrásná. Tímto bohužel program v rodinách skončil, ale v kontaktu s mou hostitelkou zůstáváme. Ve skupině jsme se pak šli podívat na výstavu do Mírového vzpomínkového muzea, jehož expozice je věnována atomové bombě a jejímu prvnímu použití proti obyvatelstvu v Hirošimě 6.8.1945. Po prohlídce následovalo svědectví paní, která atomovou bombu přežila. V té době ji bylo 15 let, avšak toto trauma ji provází celým životem.

Ráno jsme se přesunuli do Kjóta šinkansenem, známým japonským rychlovlakem. Cesta rychle utekla a prohlídka bývalého císařského města mohla začít. Čekal na nás Nijo-jo, šógunský přepychový palác, který dal v r. 1603 vybudovat šógun Tokugawa jako svou oficiální rezidenci. Místnosti byly vyzdobeny dle toho, jakému účelu sloužily.

Po obědě jsme měli možnost nákupu tradičních japonských předmětů v Nishijin-Ori.

V prohlídce starých památek jsme pokračovali odpoledne a navštívili Kinkaku-ji "Zlatý pavilón", bývalé sídlo šóguna, který jsme viděli při krásném zapadajícím slunci. Večer na nás čekalo ubytování v tradičním japonském hotelu, ryokanu. Byli jsme rozděleni po skupinkách po pěti, v pokojích se spalo na tatami , na který se položil futon. Všichni jsme se převlékli do yukaty a šli na večeři, která svou pestrostí a rozmanitostí nebrala konce, chody jsme pak už ani nepočítali. Večer jsme strávili odpočinkem v teplých vodních vřídlech a nabíráním sil do dalšího dne.

Ve středu jsme se přesunuli do historické části Kjóta a prohlédli si chrám Ginkaku-ji "Stříbrný chrám" s jeho krásnou zahradou a bílým pískem navozujícím příjemnou zen-atmosféru. Po obědě jsme se šli podívat na Kijomizu-dera "Chrám průzračné vody", který byl založen v r. 798 a byl z něj krásný pohled na Kjóto. Poté jsme se procházeli po historickém centru a narazili kromě obchůdků s tradičním zbožím i na maiko – gejša učednice. K večeru jsme se pak společně přesunuli zpět do ryokanu, který ležel na hranici Kjóta a Osaky.

Čtvrteční program byl zcela ve znamení návštěvy Nary, bývalého hlavního města Japonska od pol. 4. do konce 8.st. Místní dobrovolnice nás provedla chrámem Horyu-ji, kde se nachází nejstarší dřevěné stavby na světě a celý komplex patří mezi památky UNESCO. Vycházka byla ve znamení prince Šótoku, který tento komplex založil. Odpoledne jsme si prohlédli chrám Todai-ji s největší sochou Buddhy v Japonsku. To byla naše poslední zastávka v programu. Večer jsme se přesunuli do Osaky, kde jsme strávili náš poslední společný večer příjemnou večeří a povídáním asi do 1h rána. Celý pobyt uběhl tak rychle a domů se nám z této krásné pohostinné země vůbec nechtělo…

Pátek byl opravdu posledním dne našeho pobytu, ranní sraz v 5:45h a směr Tokio/Narita, dále Frankfurt nad Moh. a Praha.

To ráno jsme opouštěli Japonsko, ostrovní zemi, od které nás dělí 11h cesty. Často se samo Japonsko definuje jako sakoku, tedy "uzavřený národ". Japonsko je ostrovní zemí s velkou koncentrací obyvatelstva, samotné Tokio má více obyvatel než celá Česká republika dohromady. Jako uzavřená mi však tato země vůbec nepřišla. Je od nás sice vzdálená geograficky, ale svou otevřeností, pohostinností a štědrostí pro mě zůstává velmi blízká.